O oblasti
Pavlovské vrchy, ze všech stran obklopené úrodnými vinicemi, patří se svými bělostnými vápencovými skalami, kvetoucími kosatci na sluncem ozářené skalní stepi, dubovými háji, zříceninami gotických hradů, jedinečnou architekturou historického Mikulova i vinnými sklepy v okolních obcích k nejznámějším a nejnavštěvovanějším místům České republiky.
Jméno však nedostala Pálava podle palčivých slunečních paprsků, jak bychom se snadno mohli domnívat, ale podle staršího českého jména vinařské vsi Pavlov.
Pálava leží uprostřed jižní Moravy, která patří k nejdéle osídleným místům českých zemí. Mezi dnešními Dolními Věstonicemi a Pavlovem existovala pravěká tábořiště lovců mamutů.
Navzdory intenzivnímu lidskému vlivu však uprostřed obdělávané krajiny zůstaly na svazích Pavlovských vrchů i v členité pahorkatině Milovického lesa zachovány cenné partie přírodní krajiny, které skýtají útočiště četným vzácným rostlinám a živočichům. Pálava tak se svým okolím představuje dobrý příklad vyváženého vztahu mezi člověkem a přírodou, jehož výsledkem je malebná kulturní krajina.
V roce 1976 na území o rozloze 83 km2 byla zřízena chráněná krajinná oblast Pálava. O deset let později se stala biosférickou rezervací UNESCO. Celá chráněná krajinná oblast je na seznamu evropsky významných ptačích území a pravděpodobně se stane též ptačí oblastí celoevropské soustavy Natura 2000. To vše dokládá, jak mimořádné postavení zaujímá tento malý kousek přírody a krajiny v ČR.
Pavlovské kopce jsou budovány především vápenci, které na mnoha místech vytvářejí malebné skalní útesy. Výškový rozdíl mezi nejvyšším bodem Pálavyvrcholem Děvína (554 m n. m.) a hladinou dolní zdrže novomlýnské soustavy činí 390 m. Druhohorní vápence jsou obklopeny třetihorními usazenými horninami, zejména flyšovými jílovci a pískovci, z nichž je budována také členitá Milovická pahorkatina východně od Pavlovských vrchů. Na mnoha místech zůstaly zachovány vápnité spraše z poslední doby ledové; jejichž mocná souvrství s pohřbenými fosilními půdami byla odkryta v tzv. Kalendáři věků u Dolních Věstonic. Dyjskou nivu, do níž zasahuje chráněné území severovýchodním výběžkem, vyplňují čtvrtohorní říční štěrkopísky, které jsou z velké části překryty povodňovými hlínami.